Standard plemene VO
Výmarský ohař je všestranný lovecký upotřebitelný pes (ohař), typu "braka" původem pocházející z Německa, s pracovní zkouškou. Patří do FCI VII. - Ohaři.
VZHLED A PROPORCE:
Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes.
Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením.
Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.
Délka trupu ke kohoutkové výšce: zhruba 12:11.
Délkové proporce hlavy: délka tlamy od špičky čenichu až k počátku čela poněkud přesahuje délku mozkovny od počátku čela k týlnímu hrbolu.
Hrudní končetiny: vzdálenost loktů od středu nadprstí a od loktů od kohoutku je přibližně stejná.
CHOVÁNÍ:
Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu.
Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní.
Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.
HLAVA A KRK:
Lebka: v harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. U psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až mírně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk. Odsazení čela mimořádně malé.
Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.
Tlama: dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů.
Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.
Čelisti a zuby: čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus).
Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené. „Suchá hlava“.
Oči: jantarově zbarvené, tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Oční víčka dobře přiléhající.
Visící uši: široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.
Krk: Ušlechtile působící a nesený, horní linie klenutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie.
TRUP A OCAS:
Horní linie z profilu: od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: pevný a svalnatý, bez pronesení. Vzadu není přestavěn. Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene.
Záď: pánev dlouhá a přiměřeně šikmo postavená.
Hruď: silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou – dosahuje téměř až k lokti – a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.
Dolní linie z profilu a břicho: lehce stoupající, břicho ale není vtažené.
Ocas: nasazení ocasu poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas silný a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen vodorovně, nebo také výš.
KONČETINY:
Hrudní končetiny: běhy „vysoké“, šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce.
Plece: dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající. Silně osvalené. Dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu.
Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.
Loket: volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř.
Předloktí: dlouhé, rovně postavené.
Zápěstí: silné, pevné.
Přední nadprstí: šlachovité, lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.
Pánevní končetiny: běhy „vysoké“, šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř.
Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: silné a pevné.
Lýtka: dlouhá, šlachy výrazně vystupující.
Hlezno: silné a pevné.
Nárt: šlachovitý, téměř kolmo postavený.
Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních končetin.
Chody: průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující. Cval je dlouhý a plochý. V klusu zůstává hřbet rovný. Mimochod je nežádoucí.
KŮŽE A SRST:
Kůže: silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá příliš těsně.
Krátká srst: krátká (ale delší a hustší než u většiny srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající krycí srst. Bez podsady nebo jen s malým množstvím podsad.
Dlouhosrstá varieta: měkká, dlouhá krycí srst s podsadou nebo bez ní. Hladká nebo lehce zvlněná. Srst v nasazení uší lehce přepadající. Na špičkách visících uší je přípustná srst sametová. Délka srsti po stranách 3-5 cm, na spodní straně krku na předhrudí a na břiše většinou trochu delší. Dobré praporce a kalhoty, avšak směrem dolů kratší. Ocas s dobrou vlajkou. Prostor mezi prsty osrstěný. Osrstění hlavy méně dlouhé. Osrstění podobné patrové srsti se středně dlouhou a dobře přiléhající krycí srstí, hustou podsadou a středně vyvinutými praporci a kalhotami se někdy vyskytuje u psů se smíšenými geny.
Barva: stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny. Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý „úhoří pruh“. Psi s vysloveně červenožlutým „pálením“ mohou obdržet nanejvýš známku „dobrý“. Hnědé pálení je těžká vada.
VELIKOST A HMOTNOST:
Kohoutková výška: psi = 59 až 70 cm (ideální míry: 62 až 67 cm), feny = 57 až 65 cm (ideální míry: 59-63 cm)
Hmotnost: psi = cca 30 až 40 kg, feny = cca 25 až 35 kg
VADY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Těžké vady:
Výrazné odchylky typu. Netypický pohlavní výraz.
Hrubé odchylky velikosti a proporcí.
Lebka obličejové části hlavy: hrubé odchylky – např. příliš silně vyvinuté pysky nebo špičatá tlama.
Čelisti a zuby: chybění více než dvou PM1 nebo M3.
Oči: lehké, především lehké a jednostranné vady očních víček.
Visící uši: vysloveně krátké nebo dlouhé, nestočené.
Volná kůže na krku (lalok). Hrubé odchylky ve formě a osvalení.
Hřbet: výrazně propadlý nebo kapří hřbet. Přestavěnost.
Hruď, břicho: sudovitý hrudník, nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku. Vtažené břicho.
Hrubé anomálie postoje – např. chybné zaúhlení, ven vytočené lokty, otevřené tlapy.
Silně sudovitý postoj nebo kravský postoj.
Špatný pohyb v jednotlivých druzích chodů, také nedostatečně vpřed dosahující tlapy nebo chybějící posuv zezadu, mimochod.
Hrubé nedostatky – např. příliš jemná nebo příliš hrubá kůže.
Přechody mezi variantami srsti stanovenými standardem.
Chybějící osrstění břicha a uší (kožené uši). Rozšířená zvlněná srst u krátkosrsté variety.
Vysloveně kudrnaté nebo nedostatečné osrstění u dlouhosrsté variety.
Odchylky od odstínů šedé – např. nažloutlá nebo nahnědlá. Hnědé pálení.
Silné odchylky velikosti nebo hmotnosti (např. více než 2 cm kohoutkové výšky).
Ostatní hrubé nedostatky.
Lehké nedostatky povahy.
Vylučující vady:
Absolutně netypičtí jedinci, především těžkopádní nebo slabí.
Absolutně chybné proporce.
Absolutně netypická mozkovna např. podobná buldokovi.
Lebka obličejové části hlavy: absolutně netypická např. v důsledku proláklého hřbetu nosu.
Čelisti a zuby: předkus, podkus, chybění dalších zubů.
Oči: entropium, ektropium.
Visící uši: absolutně netypické, např. odstávající.
Vysloveně silný lalok.
Hřbet: silně propadlý nebo kapří hřbet. Silná přestavěnost.
Hruď, břicho: hrudník vysloveně sudovitý nebo znetvořený.
Běhy rachitické nebo znetvořené.
Chronické kulhání.
Vysloveně poškozený pohyb.
Znetvoření a defekty kůže.
Částečná nebo úplná lysivost.
Barva jiná než šedá. Výrazné hnědé pálení. Bílé odznaky mimo odznaků na hrudi a tlapách.
Vysloveně přehnaná nebo nedostatečná velikost.
Ostatní vývojové vady. Nemoci, u nichž je třeba předpokládat dědičnost (například epilepsie).
Nedostatky povahy – např. plachost nebo bojácnost.
Tento souhrn samozřejmě nemůže obsahovat všechny vyskytující se vady, je třeba ho považovat jen za příklady.
Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
